Kde hranice (států) spojují (běžce)

foto: Eva Solaříková

Ivo Domanský | 16.01.2012

Říká se právem, že jeden fakt znamená více než tisíc slov. Fakta ačísla z loňského ročníku Moravsko-slovenského běžeckého poháru hovoří jasnou řečí: zatím nejúspěšnějšího ročníku se zúčastnilo ve 33 závodech (21 jich bylo pořádáno na Moravě, 11 na Slovensku a jeden byl společný) celkem 8201 závodníků, což znamená velmi dobrý průměr 248 běžců na jeden závod.

Největší účast zaznamenali organizátoři v Běhu o pohár Jehnic (současně zařazeného do Brněnského běžeckého poháru) a to 844 startujících, následuje Rohálovská desítka v Prusinovicích (653) a Vnorovská desítka (545). Vysoce nadprůměrná účast byla také na Svatováclavském běhu v Blažovicích (487) a přeshraničním běhu Skalica – Holíč – Hodonín (407). Nejpočetněji obsazeným závodem na slovenské straně byl Beh cez hornoorešianské vršky (358).

HOSTITELI BYLI „GBELSKÍ STRÝCI“

Slyšeli jste o městečku Gbely na slovenském Záhorí? My starší si ještě ze školy pamatujeme, že Gbely byly v učebnicích zeměpisu uváděny jako centrum těžby ropy v tehdejším Československu a že zdejší naleziště sice nejsou příliš vydatná, ale nafta ze Slovenska je velmi kvalitní. Ropa se v okolí těží dodnes, i když už v podstatně menším rozsahu. Před několika lety se v Gbelech dala dohromady skupina postarších pánů, čerstvých penzistů a jejich kamarádů těsně před penzí.

Aby vyplnili volný čas, založili občanské sdružení nazvané„Gbelskí strýci“ a starají se, aby život na maloměstě nebyl příliš fádní. Pořádají plesy a různé další akce a od loňska také slavnostní vyhlášení Moravsko-slovenského běžeckého poháru. Zdejší pěkný kulturní dům je k tomu jako stvořený a o víkendu byl svědkem toho, že běžci nemusí být vždy oblečeni do triček a tepláků, ale že jim to sluší i ve společenském oděvu, což platí zejména o rychle rostoucí ženské a dívčí části běžeckého pole.

Sál se zaplnil nejlepšími běžci v jednotlivých kategoriích GP Slovácka a GP Záhoria, zástupci tří desítek organizátorů a dalšími hosty, mezi nimiž nechyběli představitelé vyššího územního celku (kraje) Trnava a okresu Senica, starostové a primátoři pořadatelských obcí a měst. Jihomoravský kraj zastupoval náměstek hejtmana, jeden z mála občany oblíbených politiků, ale především náš kolega běžec„Staňa“ Juránek. Na pódiu zářil moderátor Pavel Bíla, sekundoval mu jeho slovenský kolega Radovan Michalica. Vyhlašování trvalo přes půl druhé hodiny, nenudil se však nikdo.

Z GALERIE VÍTĚZŮ

Předem se omlouvám, že z prostorových důvodů nemohu představit všechny odměněné běžce ze slovenské a moravské strany. Uznání a úctu si zaslouží každý z těch 72 bodujících veteránů nejstarší věkové kategorie nad 65 let. Tento věk (nebo ještě o pár let vyšší) byste nehádali žádnému z nich. Slovenský vítěz Miroslav Hajossy připomíná postavou dobře zachovalého padesátníka, skalickému vinaři Michalu Janotovi asi pomáhá k udržení mladistvého vzhledu pravidelná konzumace jeho speciality – „maratónského“ vína.

Na moravské straně byl nejlepší čerstvý pětašedesátník Franta Kubíček, stejnou pozornost si ale zaslouží nejstarší z oceněných Květoslav Hána z Veselí n. M. „Už mi to tak neběhá jako zamlada, po sedmdesátce cítíš každý měsíc navíc,“ postěžoval si. Asi to nebude tak zlé, dokázal to ziskem třetího místa v nejstarší kategorii letos 75letý běžec, se kterým jsem se seznámil v nevěřitelně vzdáleném roce 1958, když vojančil v Psárech a zúčastňoval se přespolních běhův Praze a okolí. Běhá tedy nepřetržitě už více než půl století!

Populární „Gbelské strýce“ zastupoval mezi oceněnými na podiu a potom i na tanečním parketu jejich „motor“ Šaňo Kollár. „Když jsem začínal běhat, byl pro nás časopis Maraton asi totéž, co je dnes internet pro mladé. Díky jeho odběru jsme se dovídali nejen o startovních možnostech v celé republice, ale hlavně jsme hltali výsledky, které sice vycházely s velkým zpožděním, ale jinak by pro nás byly nedostupné,“vzpomíná na dávno minulé doby Alexander Kollár.

Čas nezastavíš a tak nejmladší běžecké generaci už mnoho neříká ani jméno Pavla Klimeše, druhého ze slavných běžeckých dvojčat, která v 80. letech reprezentovala ČSSR, poté oba bratři emigrovali do Velké Británie a po roce 1989 ještě na prahu čtyřicítky patřili k našim nejlepším vytrvalcům. Pavel dokázal velkým finišem doslova za minutu dvanáct těsně předstihnout dlouho vedoucího Josefa Veverku a vyhrát kategorii padesátiletých. Rodinné úspěchy slavila manželská dvojice Kadlecových: Petr vyhrál „čtyřicítky“ a jeho žena Jana, za svobodna Ammerová, byla druhá v kategorii žen do 34 let.

Mezi nejmladšími muži, kde startoval alespoň v jednom pohárovém běhu úctyhodný počet 965 bodovaných běžců, vyhrál ze slovenské strany talentovaný 26letý Jakub Valachovič (AC Malacky), na moravské stranězískal nejvíc bodů Luděk Durďák (SDH Rohotac), kterého najdete i mezi organizátory, kde odpovídá za Rohateckou desítku. Dodejme při této příležitosti, že Valachovič ze svých 22 startů jich 12 uměl proměnit ve vítězství, za což obdržel zvláštní cenu řídícího soutěže.

Radost mohou mít na obou stranách hranic také z početné účasti dorostenců a juniorů, kteří soutěžili v rámci JunDor GP v 15 zařazených závodech. O běžecké talenty se vzorně stará Atletický klub Hodonín, jehož členové Martina Bašusová, Pavla Nováková, David Herka a několikanásobný žákovský mistr republiky Filip Sasínek dokázali zvítězit ve všech čtyřech sledovaných kategoriích.

KDE HRANICE NENÍ HRANICÍ

Lidé z moravského Slovácka to mají na Slovensko, coby Jan Železný oštěpem dohodil – dělí je pouze řeka Morava. Není proto divu, že se často přiženili a přivdali na Záhorí – obráceně to pochopitelně platilo také. Snad proto zde nikdy nebylo těžké dohodnout se – a to i během těch několika let, kdy na přístupových cestách vyrostly dnes převážně chátrající budovy celnic. I když museli lidé ukazovat na hranicích občanské průkazy, nikdo nepovažoval „ty z druhé strany“ za cizince. Nebylo proto těžké navázat kontakty, nejprve vznikl společný projekt seriálu běhů pro okresy Hodonín a Skalica, později se připojovala další města a obce.

Letos budou mít premiéru další dva závody na slovenské straně –v Jablonici a Borském sv. Juru. „Dosáhneme tak počtu 35 závodů v obou GP, věřím, že se podaří vyřešit i některé problémy kolem tradičního běhu Hodonín – Holíč – Skalica,“ uzavírá hodnocení Pavel Bíla.

„Ale to je konečná, nemůžeme zatím akceptovat případné další zájemce, nové závody bude možno zařadit jen v případě zániku některého ze stávajících nebo z důvodu jeho slabé úrovně, což se ale v posledních letech už nestává. Máme co dělat od zimy do zimy, když je přestávka v GP, slouží naše časomíra pořadatelům Brněnského běžeckého poháru, kde je účast pravidelně kolem čtyř set běžců.“

Zde můžete psát...