Velmi dobře se však za ním držel Jiří Homoláč /AK Kroměříž –30:19/. Nejlepší finiš pak prokázal Lukáš Olejníček /Moravská Slavia Brno-31:29/, který skupinku vytrvalců za dvěma nejlepšími borci rozdrtil v závěru bleskovým nástupem a připsal si tak na své konto třetí místo ve velmi kvalitně obsazeném závodě.

Ani nejlepší žena, Ukrajinka Natália Batrak, se časem 17:07 na pětikilometrové trati k rekordu nepřiblížila. Naopak skvěle ji dvětřetiny trati sekundovala mladičká Lucia Janečková, ročník 1995 /AC Nové zámky – 17:32/, dcera výborné slovenské běžkyně Dany Janečkové, která nakonec skončila absolutně čtvrtá a vyhrála ženy nad 35 let.

Třetí mezi ženami doběhla Irena Pospíšilová /AHA Vyškov – 18:39/. Nejstarší kategorii veteránek ovládla vyškovská Marie Hynštová /20:27/.

Výborné výkony převedli veteráni

Čtyřicátníky vyhrál Petr Kotyza /VSK Univerzita Brno/ za 33:25 a absolutně skončil jedenáctý.

Mezi padesátníky se odehrál dlouho nevídaný boj, který pro sebe nakonec rozhodl Miroslav Mikula /36:57/, ovšem těsně za ním proběhl cílem Josef Veverka /37:08/ a o vteřinu později pak proťal šachovnici Petr Škrabánek /37:09/.

Zato u šedesátníků o vítězi nebylo pochyb. Sváťa Kudlička /38:28/ potvrdil svoji převahu naprosto jednoznačně. A nad 65 let byl nejlepší Jirka Bednařík /43:32/.

Čí je to ve Vnorovech práce?

16. ročník Vnorovské desítky proběhl v tradičním srpnovém termínu, kdy se dá čekat opravdu velmi horké počasí. A také jsme ho tam mnohokrát zažili. Letos nás však počasí přivítalo šokem, neboť studený dopolední déšť ochladil vzduch natolik, že nám všem byla zima. Nakonec teplota před startem a v průběhu závodu přece jen trochu povylezla, ale nepříjemný studený vítr běžcům závod hodně ztížil.

Trať, která se v průběhu let několikrát měnila, se ustálila načtyřech okruzích ve vesnici. I když není dokonale rovná, dá se zde běžet velmi rychle, což to dokazuje i traťový rekord ukrajinského vytrvalce Shafara Witalyho, který zde loni zaběhl čas 29:23. U žen drží nejlepší výkon Petra Kamínková a to časem 34:28.

Ovšem organizátoři v čele s Josefem Korvasem již v loňském roce přišli s velkou změnou, která se na Hodonínsku od té doby objevuje ve více závodech. Zkrátili totiž trať žen na polovinu. Zřejmě aby přilákali do startovního pole víc závodnic. To znamená, že vytrvalkyně čekaly jen dva okruhy a tím pádem trasa dlouhá jen 5 km a tam drží rekordčasem 16:36 Běloruska Aleksandra Duliba, vítězka z předchozího roku.

Sportovní odpoledne ve Vnorovech, to nejsou jen závody dospělých, ale hlavně všech kategorií dětí, které bojovaly na svých tratích již od 13 hodin. Samozřejmě jednotlivé časové bloky celého pořadu byly jako obvykle prokládány kulturními vložkami.

Když celý tento strhující program dospěl k 17. hodině, stepoval užpřed startovní čarou dav dospělých běžců v čele s velkými favority závodu, kteří svou roli potvrdili.

Všechno bylo OK

Tak to aspoň tvrdil keňský borec při pokusu o rozhovor, který se pořadatelé snažili zprostředkovat na stupních vítězů. Ale bohužel z něj víc nedostali. A s ukrajinskou běžkyní se už nepokoušel domluvit vůbec nikdo, takže tu přináším jen hrst střípků zachycených mezi našimi běžci.

„Trénuji po zranění teprve šest týdnů,“ přiznal se Jirka Homoláč. „Dnes jsem si sem přijel jen otestovat, na co mám. A docela měpřekvapilo, jak mi to šlo. Škoda toho překopnutého začátku. Určitě by to bylo ještě lepší.“

„Ten Maďar, co běžel s námi ve skupině, už mě štval,“ kroutil hlavou nad chováním čtvrtého muže v pořadí Tomasem Nagym LukášOlejníček. „Kdykoliv jsem ho posílal před sebe, aby trochu proti větru pomohl, tak se schoval, když jsem zpomalil, tak on taky a když jsem přeběhl na druhou stranu silnice, udělal totéž a zavěsil se za mě. Musel jsem mu pak až ve finiši ukázat, že i když nasadil dlouhý spurt před cílem, tak na mě stejně nemá.“

„Myslím, že jsme si proti větru docela pomáhali,“ tvrdil pátý mužcelkového pořadí Aleš Miko. „Nedá říct, že by to někdo vyloženěodtáhl. Bylo nás tam zpočátku ve skupině za prvními dvěmi šest. Postupně pak tři kluci tempo neudrželi a ani já pak v závěru užnestačil. Rozhodně jsme ale běželi na dnešní podmínky docela dost ostře.“

Překvapivě druhá žena v cíli, mladičká slovenská běžkyně Lucia Janečková, na můj dotaz k jejím pocitům ze závodu moc slovy nehýřila:„Možná to tak nevypadalo, ale vytrápila jsem se pořádně. S delším závodem bych asi měla dost velký problém.“ A když jsem popíchl její mámu, co na výkon dcery říká a jestli jí to nevadí, že ji porazila, jen s úsměvem odvětila: „Co se dá dělat, budu si muset zvykat. Jednou to přijít muselo.“

Irena Pospíšilová byla zase naproti tomu dost rozmrzelá: „Už od mistrovství republiky na dráze ve Vyškově mě pořád bolí noha a nemůžu skoro vůbec kvalitněji trénovat. Výkon v závodě sice podám na úrovni svých současných možností, ale takto to dál nepůjde. Budu si muset asi odpočinout a dát se dohromady.“

Zdeněk Smutný