Rohálovská desítka: Co se děje mimo trasu
Ivo Domanský
Pokud si vzpomenete, byla to právě Rohálovská desítka, která loni získala titul nejlépe připraveného běžeckého závodu v celé republice. Obhájit dosažené postavení je vždy těžší než je poprvé získat, a tak jsme se letos trochu více zaměřili na dění v zákulisí závodu, které většina běžců detailně nezná nebo je v soustředění na vlastní výkon nevnímá.
Rohálovská desítka zatím nevyžaduje přihlášky předem. Důvod je velmi praktický: pokud by přihláška nebyla doložena zaplaceným startovným, pravděpodobně by bylo dosti velké procento borců, kteří by se přihlásili a pak nepřijeli, jinými slovy, pořadatelům by přibylo hodně zbytečné práce. A pokud někde startovné předem vyžadují, přibývá zase práce s evidencí. Tým organizátorů nezaměstnává žádného profesionálního pracovníka, všechno je v rukou dobrovolníků, kteří závod připravují ve svém volnu.
„Uvažovali jsme o přihláškách předem, nakonec jsme od nich ustoupili,“ říká šéf organizačního týmu Ondřej Němec. „Počet běžců v posledních čtyřech letech se pravidelně zvyšuje, letošní maximum jsme odhadli skoro přesně mezi 420 až 450 dospělými závodníky. Do 20. ročníku bychom se chtěli dostat až k pěti stovkám, a to je zřejmě hranice našich kapacitních možností.“
Prezentaci v Prusinovicích zajišťují členové a příznivci AK Kroměříž. Přibližně deset lidí zvládlo nápor více než čtyř stovek mužů a žen od převzetí startovného (100 Kč) po vydání čipů, startovních čísel a upomínek (ponožky, hrníček s názvem závodu a poukázka na guláš) během dvou a půl hodiny bez větších front.
Oříškem u všech větších závodů bývá správné zachycení časů a pořadí v cíli. Někteří běžci se občas mylně domnívají, že při použití čipové techniky není další kontrola v cílovém koridoru nezbytná. Musím je vyvést z omylu: je potřebná, protože žádná technika není stoprocentně dokonalá a v případě jakéhokoliv kolapsu čipů nebo omylu při jejich vydávání by nebylo možno v přijatelné době sestavit hodnověrnou a úplnou výsledkovou listinu. A závodníci by byli první, kdo by organizátory za toto opomenutí kritizovali.
Sledoval jsem půl hodiny v cílovém prostoru doběh velké většiny závodníků a mohu udělit týmu BK Hodonín, vedenému „generálem“ Pavlem Bílou, absolutorium. Během jedné minuty ve špičce (42. – 47. minuta po startu) probíhalo cílem až 30 běžců, někteří z nich byli dost vyčerpaní a práce rozhodčích nebyla vůbec jednoduchá. Ztěžovalo ji navíc pár jedinců, kteří měli startovní čísla všelijak ukrytá pod bundou. Přesto přesně hodinu po doběhu posledního běžce již visely kompletní výsledky ve vestibulu kulturního domu a mohlo začít slavnostní vyhlášení vítězů jednotlivých věkových kategorií.
