Slunce v Blažovicích nejlépe svědčilo Martinu Kučerovi a Ireně Pospíšilové

28.09.2012 Zdeněk Smutný

Devátý ročník Svatováclavského běhu v Blažovicích vyhráli naprosto zaslouženě Martin Kučera z VSK Univerzita Brno a Irena Pospíšilová z AHA Vyškov. Trasu dlouhou něco přes 11 km, vedoucí třemi okruhy obcí, zvládli za 37:04, respektive za 42:49.

Mezi muži pak doběhl Tomáš Ondráček /Triexpert Adidas Team – 37:12/ druhý a třetí nejlepší veterán Petr Kotyza /VSK Univerzita Brno –37:32/. V ženách se do cíle dostala na druhém místě téměř domácí vytrvalkyně Jiřina Kociánová /AHA Vyškov – 43:51/ a za ní doběhla skvěle finišující Jana Kadlecová /AK Hodonín – 45:14/.

Blažovice jsou moravské Běchovice

Státní svátek 28. září slaví moravští běžci již několik let v moravské vísce nedaleko Brna, známé svou pohostinností a perfektní organizací závodu. Nejinak tomu i bylo letos. Pomohlo tomu také skvělé počasí. Proto si báječnou atmosféru svátečního dne ve sluncem zalitých Blažovicích, kterou tradičně po závodech dětí zahájila státní hymna, mohli vychutnat všichni účastníci plnými doušky.

A že se jich tam dnes sešlo! Ve všech kategoriích se objevilo na startu hodně přes 600 závodníků a tímto zároveň také poděkovali všem pořadatelům ze Společnosti přátel Svatováclavského běhu – sdružení„Vévoda“, obci Bažovice, TJ Blažovice, Orel Blažovice a SDH Blažovice, v jejichž čele stál František Kubínek s rodinou, za opravdu úžasný den, naplněný až po okraj sportovními zážitky. Ne nadarmo se této vesnici přezdívá moravské Běchovice, ale myslím, že zdejší pohostinnost a rodinná pohoda slavnou obec u Prahy daleko zastíní.

Zároveň zde zakončila pouť i letošní Jihomoravská tour a tak se slavilo na fotbalovém hřišti až do večera.

Jak to komu dnes běželo?

„Byl jsem rád, že jsem se po hodinovce nemusel s nikým moc honit,“přiznal se bez rozpaků Martin Kučera. „Necítil jsem se zrovna ideálně a tak mě potěšilo, že se na rozdíl od loňského roku dalo běžet docela v pohodě. Spíš jako tempový běh než jako závod s velkým vypětím.“

„Běžel jsem to, na co mám,“ lakonicky zhodnotil svůj výkon TomášOndráček. Na Martina bych nestačil, tak jsem si hlídal jen své tempo.“

Čím starší, tím lepší, tak by se dal zhodnotit výkon Petra Kotyzy, který navíc byl od rána v zápřahu na plné obrátky jako jeden z organizátorů celé Jihomoravské tour. Sám to také přiznal: „Docela dobře mi to teď šlape. Nestěžuji si a doufám, že to ještě nějaký ten rok vydrží. Vůbec by mi to nevadilo,“ dodal závěrem a rychle spěchal dál za svými úkoly.

„Dnes jsem musela na rozdíl od předchozích letošních závodů jít užposlední kolo naplno a měla jsem toho docela dost,“ poněkud překvapivěodhalila své pocity v závodě Irena Pospíšilová. „Bylo to hodně rychlé a hlavně dlouhé, tak jsem byla ráda, že je konec.“

„Nějak v poslední době nemám čas na trénink ani na závody,“okomentovala svoji účast na dnešním běhu Jiřina Kociánová.„V poslední době mi to připadá jako ztráta času, protože mám mnoho jiné práce a nějak všechno nestíhám, tak zatím nevím, jak to budu vše v nejbližší době řešit. Snad se to srovná a zase bude líp.“

„Já se neumím zmáčknout. Možná snad až na něčem delším, třeba na maratónu, sáhnu do rezerv, ale tady to prostě nejde.“ usmívala se viditelně spokojená Jana Kadlecová na moji kritiku, že se zase celou cestu flákala, protože jsem za ní funěl jako lokomotiva se stovkou vagónůnaložených plně dřevem z našich zdevastovaných lesů, které mi každou noc hučí pod okny, a ne a ne se jí přiblížit. A to pořád vypadala, že si jen tak poklusává.

Byl to boj o život!

Tušil jsem po svých tréninkových výkonech v týdnu před závodem, že to nebude v Blažovicích pro mě žádná slast. V nohách jsem stále cítil vsetínské kopce z minulé soboty, kdy jsem absolvoval 18 km horský běh na Valachiarunu, ale že to bude tak strašné, to jsem nepředpokládal ani v nejhorším snu, co mě v poslední době pořád pronásledují. Betonové sloupy, vyztužené pořádně silnými ocelovými dráty ve stehnech, které jsem měl již od startu místo nohou, mi nedovolili pomýšlet na běžný uvolněný běh ani náhodou. Plíce jsem ztratil hned za první fotbalovou bránou po startu. Asi tam zůstaly viset místo sítě. Tak byly děravé.

Valil jsem se jako žok vlny, i stejně tak nafouknutý, a s vytřeštěnýma očima jen zoufale čekal na konec toho šíleného utrpení. Nebýt to třetí a poslední závod do Jihomoravské tour, kde jsem se držel nějakým pro mě nepochopitelným zázrakem po předchozích dvou startech v Mikulčicích a v Šaraticích na lichotivém třetím místě ve své kategorii, zřejmě bych závod asi nedokončil. Tak mi nezbylo nežbojovat až do konce, přestože jsem viděl všechny svaté i s těmi jejich nejvyššími a to ze všech možných náboženství a světe div se, oni se vůbec mezi sebou neprali. To mi při chování lidí různého vyznání nějak nejde do hlavy. Až takové myšlenky se mi draly mozkem na povrch při tom mém boji o holý život.

Ale vraťme se k popisu mého výkonu. V každém mírném kopečku, a to podotýkám, že Blažovice leží skoro na rovině, jsem byl zralý na šlepr ačekal, kdo mě nějak dorazí, abych se už netrápil. Nikdo se neměl k činu a tak jsem možná už i v jaterním komatu, jak mi bylo špatně, nějak prošel cílem a tam se zařekl, že takhle už tedy nikdy. Sice jsem třetí flek v pořadí Tour uhájil, ale za cenu absolutně totální devastace celého těla. Předpokládám, že pokud se ještě vůbec někdy rozběhnu, tak to asi nebude nějak moc brzo. Nejdřív příští sobotu.

Všichni byli spokojení

Dnes v Blažovicích musel být spokojený každý, kdo přišel. I tak to hodnotil hlavní komentátor celé této velmi vydařené sportovní akce Ondřej Němec. A báječná atmosféra s bohatým občerstvením všeho druhu, od burčáku, přes pivo, guláš až po přímo na ohni opékané sele všem dokonale sedla. Tak by se měly slavit všechny státní svátky. Možná by pak bylo mezi lidmi lépe a dokázali by vypudit všechny gaunery v naší zemi někam na periférii společnosti, kam ostatně bezesporu patří.

Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jehoživotního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí.