Homoláč zvítězil v Kyjově v novém traťovém rekordu

Současné velké výkyvy v počasí se projevily i v Kyjově na již 34. závodu Moravsko-Slovenského běžeckého poháru. Teplo přilákalo řadu běžců, kteří by třeba jinak slavili svátky někde na sněhu na horách. Také proto zde startovalo přes 250 závodníků, což je velmi slušné číslo.

Jiří Homoláč je úplně někde jinde

A přesně tak to i po startu vypadalo. Jiří Homoláč /Adidasrunnners/VSK Uni Brno – 25:33,3/ okamžitě vyrazil vpřed a za patami se mu jen kouřilo, jaký to byl fofr. A tak to vydržel až do cíle, aby vytvořil nový traťák. Má neskutečnou formu.

Až daleko za ním proběhl souboj od druhé místo, v němž byl úspěšnější Roman Paulík /Lokomotiva Břeclav – 27:09,14/, když v posledním prudkém seběhu před cílem pláchl Tomáši Navrátilovi /AK Kroměříž – 27:19,40/.

Tereza Korvasová také neměla konkurenci

Je na pováženou, když mezi běžkyněmi vládnou cyklistky a třetí pak doběhne triatlonistka, která má ke kolu také velmi blízko.

A v Kyjově to tak vypadalo. Zvítězila s přehledem česká cyklistická reprezentantka Tereza Korvasová /Dukla Praha – 32:10,7/. Za ní doběhla druhá skvělá bikerka Martina Novotná /AK Kroměříž – 32:48,46/ a třetí místo si udržela mnohonásobná mistryně ČR v triatlonu Pavlína Poláčková /AK Drnovice – 33:09,62/.

Štěpánský běh v Kyjově je nejstarším závodem na Štěpána na Moravě

Je to tak. Letošní již 56. ročník je toho jasným dokladem. Prošel také během těch let řadou změn. Jak tratí, kdy se z klasického 5,2 km dlouhého silničního okruhu na čas přestěhoval do města, aby se zase vrátil zpět. A i nyní se klasická část zachovala, ale posunul se start a cíl do města Kyjova. Tím se trasa závodu natáhla na 8,2 km a slavná tradice pokračuje dál pod záštitou města Kyjov a mnoha sponzorů a také pod vedením jednoho z našich nejlepších bývalých běžců Mgr. Pavola Klimeše. Ten převzal žezlo od předchozích pořadatelů, kteří chtěli tradici po 50. ročníku ukončit. To by byla nebetyčná škoda a my bychom neměli kam jezdit vzpomínat, jak nám to v mládí běhalo. Je ovšem fakt, že hodně z nás už postává na trati jen jako rada starších a kibiců. A ještě daleko větší řada se na závod kouká odněkud z nebe, ale právě i kvůli nim, je nutné tuto nádhernou akci zachovat pro další generace. A za to zaslouží pořadatelé obrovský dík.

Ideální počasí na Štěpána

Je to poněkud překvapivé, ale v Kyjově se zadařilo. Pro běh bylo vcelku ideální počasí a dokonce ani na tradičních větrných místech na trati tolik nefoukalo jako obvykle. Také proto se běželo poměrně rychle na této vcelku náročné kopcovité trati.

„Už včera jsem si nastudoval, jak musím jít kilometry, abych překonal traťový rekord,“ svěřil se mi v cíli Jirka Homoláč. „A přiznám se bez mučení, že jsem musel jít naplno. Trochu mi zatrnulo před posledním seběhem, zda to vyjde, ale podařilo se mi tempo vystupňovat a traťák díky tomu padl. A mám radost, protože s tímto cílem jsem do Kyjova přijel.“ „Pořád jsem čekal, o co se Tomáš bude pokoušet,“ usmíval se spokojeně Roman Paulík. Myslel jsem, že počkám až na cílový finiš, tam si věřím, ale jak jsem slyšel, že už moc funí při seběhu z kopce, tak jsem natáhl krok a utekl dřív, než jsem plánoval.“

„V plánu jsem měl utéct Romanovi z toho posledního kopce dolů,“ zklamaně pokrčil rameny Tomáš Navrátil. „Jenže nakonec přesně to udělal on mě. Ale třetí místo je na tak slavném závodě také skvělé, tak nemám důvod být moc naštvaný.“

„Kyjov, to je můj srdcový závod,“ přiznala se mi Tereza Korvasová. „Sice moc neběhám a teď spíš trénuji podle chuti a nálady, ale tady nikdy chybět nemůžu.“

„Pavlíně jsem utekla asi až tak tři kilometry před cílem,“ popsala mi dění na trati Martina Novotná. „Já se teď cítím výborně, běhá mi to, tak jsem si docela věřila a taky se mi i zde potvrdilo, že jsem na tom fakt dobře.“

„Do čtvrtého kilometru to ještě šlo,“ povzdechla si Pavlína Poláčková: „Jenže pak už to bylo trápení a čekala jsem jenom na cíl, aby to utrpení mohlo skončit. Je vidět, že jsem skoro nic nenaběhala. Nemám na to při studiu v Rakousku téměř vůbec čas.“

Taky by asi hodně borců na trati chtělo tak běhat bez přípravy. Jo, někdo na to má a jde mu to zadarmo, druhý musí dřít a stejně se na takovou výkonnost nedostane. Je to tak prostě zařízené. Ale to nic nemění na tom, že i ti pomalejší běžci se přijeli do Kyjova rádi proběhnout a vychutnat se parádní štěpánskou atmosféru, skvělou organizaci a v neposlední řadě též neuvěřitelný komentář v cíli od Pavla Bíly. Tomu ta huba jede i bez slivovice a vína, po kterém pořád volal, aby nemusel mluvit na sucho. Tak nashle příští rok. Snad se tam zase všichni sejdeme.

Autorem článku je Zdeněk Smutný, zkušený a zásadový trenér z Nemojan, který se již 40 let věnuje běhání. Trénování jiných a častá účast na závodech se staly součástmi jeho životního stylu. Často se liší svými názory od ostatních a mnohdy jde tvrdohlavě proti zkostnatělým názorům některých lidí. Jeho pravidelné všeobecné tréninkové plány najdete na stránkách AK Drnovice