1-MSBP 2018-ROHÁLOVSKÁ 10-výsledky.xlsx (72,2 kB)

 

Kamínková na Rohálovské desítce opět bezpečně zvítězila, Čípa doběhl třetí

MK Seitl

Přes noc nám pořádně přituhlo, takový mráz už jsme dlouho při cestě do Prusinovic nezažili. Teplo vypadá sakra jinak. Aspoň, že nepadal sníh. Co se dá dělat, je přece jen konec února nemůže být už jaro. I když by si to asi všichni přáli. Já určitě.

A na místě činu bylo ještě hůř. Ledový vichr fučel při cestě zpátky po trati z Tučap a ten kopec do Prusinovic, který je normálně těžký, byl proti ledovému větru pro některé borce doslova boj o život. No, myslím, že ho prokleli skoro všichni až do morku kostí.

Olexandr Matviichuk vyhrál až ve finiši

Olexander Matviichuk /JM Demolex Bardejov – 31:17/ si přijel stejně jako vloni pro vítězství. Ovšem velmi zdatně mu sekundoval Abderrahim Elasri /31:27/ z Maroka, se kterým běžel bok po boku až do cílové rovinky. Tam Ukrajinec zabral a vítězství si pohlídal.

Skvělý výkon předvedl na trati za velmi náročných podmínek Jiří Čípa /Salomon – Suunto/Behej.com – 31:59/ který za sebou nechal čtvrtého Lukáše Olejníčka /VSK Univerzita Brno – 32:38/ a pátého Ondřeje Fejfara /AK Kroměříž – 32:51/.

Ženám vévodila zase Petra Kamínková

O vítězství Petry Kamínkové /Svatý Kopeček – 38:20/ nebylo pochyb, ovšem fantasticky běžela také Tereza Korvasová /Dukla Praha – 39:22/ a též třetí Irena Pospíšilová /AK Drnovice –40:06/.

Počasí se opět předvedlo

Všichni si pamatujeme pekelné počasí z roku 2013 při dvacátém ročníku Rohálovské desítky. Dnes sice nepadal sníh, ale zato kosa byla náramná. Ledový vichr vytvořil doslova hrozivou stěnu proti běžcům, když se vraceli zpátky po obrátce v Tučapech a díky tomu byly časy dosažené na trati výrazně horší, než by vytrvalci dosáhli za přijatelnějších podmínek. Padl i názor mezi běžci, že výroční ročníky závodu by měl Ondra Němec pořádat v létě, protože pokaždé v těchto jubileích počasí předvede nějaké pestvo. V létě by snad hurikán nepřišel.

I přesto letošní 25. ročník tohoto nesmírně oblíbeného závodu byl opět přehlídkou těch nejlepších běžců i běžkyň, co se pohybují po našich silnicích. Ale také samozřejmě nastoupili na start i borci, co se jdou jen bavit a závod si pořádně užít. Bez nich to ani nejde. Letos byl stanovený limit pro startující na 600 osob. Vyprodáno bylo hodně brzy.

Ondřej Němec připravil opět s BK Holešov, OÚ Prusinovice, SDH Prusinovice, TJ Prusinovice o. s. pro vytrvalce již tradiční běžecký únorový svátek se vší parádou.

A důkazem, že se mu to daří už tolik let, je čím dál větší zájem běžců o start na již téměř posvátné Rohálovské desítce. Prostě v Prusinovicích je vždy koncem února běžecký svátek, který mu můžou i Vánoce začít závidět.

 

 

Ledový vichr všem hodně vadil

Jak jsem již napsal, letos byl závod opět ovlivněný počasím a tím pádem to rozhodně nebyla nějaká lehká procházka. I pro ty nejlepší běžce šlo o pořádnou zabíračku.

Oba dva zahraniční běžce jsem ani nezpovídal, protože je Ondra Němec brzy poslal někam do Čeljabinska, jak jim oznámil, když pro ně přijelo auto. Ovšem pochybuji, že by zrovna borec z Maroka měl namířené právě tam. Ale co. Je mi jedno, kam odjeli.

Mně hlavně zajímaly hlavně pohledy na závod od našich běžců. „Běžel jsem vlastně celou trať sám,“ konstatoval Jirka Čípa v teple sálu zdejšího kulturního domu. „V tom kopci do cíle jsem si myslel, že se dokonce prvním dvěma závodníkům přibližuji, ale po seběhu k cíli jsem viděl, že to bylo jen zdání.“

„Ten vítr fučel zpátky neskutečně,“ řekl mi Lukáš Olejníček. „Pořádně jsem promrzl, jaká mi byla i při běhu zima. Většinou jsem běžel sám, tak jsem se ani nikde s nikým nemohl pomoct.“

„Místy mi to připomínalo boj o život,“ prohlásil rovnou Ondra Fejfar. „Skoro jako před pěti lety. To jsem tu taky běžel, jen naštěstí nepadal ten sníh jako tenkrát a neběželo se v závějích. Ale zase dnes byla větší zima a silnější vítr.“

„V tom kopci do cíle jsem už měla tak zmrzlé nohy, že mi úplně ztuhly,“ kroutila hlavou Petra Kamínková. „Tak pomalu jsem tady nikdy neběžela.“

„Já už se věnuji hlavně cyklistice, ale ráda si zajedu na nějaké běžecké závody, když ni to vyjde. Jen nemám skoro nic naběhané,“ svěřila se mi Tereza Korvasová. „Dnes jsem měla hrůzu z toho počasí. Vrátila jsem se právě ze soustředění, kde bylo skoro letní teplo a teď takový šok. Ale nakonec to šlo a zvládla jsem to celkem dobře.“

Já jsem měla štěstí, že se mi podařilo běžet v početnější skupině mužů, tak mi dost pomohli právě zpátky proti tomu větru,“ přiznala se mi Irena Pospíšilová. „Ale i tak toho bylo dost, takže jsem s výsledkem spokojená.“

A spokojení byli více či méně snad všichni běžci, přestože počasí všem udělalo pořádnou čáru přes rozpočet, kteří přijíždějí tradičně do Prusinovic otevírat běžeckou sezónu, neboť její start začíná vždy v posledních letech právě v této vesnici pod taktovkou zkušeného ředitele závodu Ondry Němce.

Právě jeho jméno je zárukou, že všechno bude fungovat jak má a to je zároveň také nejlepší pozvánka pro příští rok.